THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jičínský CRUSHER se nás snaží rozdrtit svým aktuálním CD a hodlá jít až na jádro věci... Takže k věci. Především pokud znáte starší matroš Daymares, tak si připravte nervy, protože CRUSHER notně přitvrdili! Taky podladili, takže i když jsou v jejich muzice stále cítit ty thrashové kořeny, tak lze s klidem říct, že CRUSHER dnes hrají deathmetal. Těm, kdo je už viděli s novým materiálem živě, jistě nemusím vysvětlovat, že je to taky mnohem divočejší a hodně živelné.
Obal CD vás na první pohled moc neupoutá, protože není příliš barevně výrazný, ale na druhý pohled si vychytáte malbu J. Kábrta, jehož díly zdobí CRUSHER svá dílka od počátku, a tudíž je to typický CRUSHER. Jinak se připravte - hrajem!!! Á kurva - nápal hned od počátku, rychlé pasáže se střídají s pomalejšími riffy, Rowdies za bicími notně zrychlil, takže i kopákových orgií se nasytíme dostatečně, i když pestřeji by to místy neškodilo.
Nová krev CRUSHERům evidentně prospěla. Willyho vokál je spíš vyřvaný chraplák, než murmur, ale k drivu CRUSHERů podle mě sedí dobře. Možná by mohl být přece jenom o něco víc vepředu a výraznější. Ale jinak je srozumitelný a řádně nasraný, takže dalších výhrad netřeba. Spin studio a následný mastering z Hostivaře se ukázal jako dobrá volba a zvuk je celkově vyrovnaný a nadupaný, čili CD se poslouchá velmi dobře.
Textíky jsou i po jazykové stránce jsou dobře zvládnuté a lyrika CRUSHER se mně osobně dost zamlouvá. Nevím nevím, co chválit dál, protože negativ moc nenacházím, prostě mě to kope a líbí se mi to. Songy mají přehlednou stavbu a vryjí se do paměti na první poslech. Po osmi nových šťavnatých flákotách CD uzavírá zrenovovaná Believe In Hell z alba Daymares a interesantní atmosférická kompozice Killenium. Pokud jsem to dobře pochopil z bookletu, tak tyhle dvě věci jsou pouze na CD verzi. No a svou pecku si z To The Core vyberte sami, adeptů je tam dost. Určitě ale udělejte jedno - nenechte si tohle CD ujít!
9 / 10
Unearable off Colossus (2002)
To The Core (2000)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.